Tip na výlet: Vyrazte na Blaník za nejznámější českou pověstí o rytířích

foto: Jana Fikotová

V různých koutech světa se můžeme setkat s horami či vrchy, které pro svou dominantní polohu byly odedávna obestřeny nejrůznějšími mýty. V Čechách to je Říp, šumavský Boubín, Oškobrh u Poděbrad nebo Turov u Náchoda. Na Moravě Radhošť nebo Hostýn, ale i Petrovy kameny v Jeseníkách, Pálava a řada dalších. My se tentokrát vydáváme na Blaník, který je opředen nejslavnější českou pověstí o rytířích.

Pověsti spojené s většinou těchto míst byly původně rozšířeny jen v bezprostředním okolí hory, ovšem někdy se postup času rozšířily do celé země. Mezi nejznámější z památných hor Čechů, které napomáhaly upevnit historické vědomí české společnosti, patří určitě Blaník.

Tento kopec se dvěma vrcholy tvořící dominantu středního Posázaví získal symbolický význam v české národní ideologii díky spojení s pověstí o dřímajícím zázračném vojsku, jež v době nejhorší vyjede z hory na pomoc svému národu. Vyprávění o blanických rytířích bylo oproti jiným pověstem od samého počátku chápáno nepochybně jako pouhý mýtus či symbol, v jeho reálný obsah věřil málokdo. A možná právě proto patřilo vyprávění o spících rytířích mezi nejznámější a nejoblíbenější.

Výlet na Blaník váš každopádně potěší, a to především děti. Na Velkém Blaníku v nadmořské výšce 638 m se totiž nachází dřevěná krytá věž vysoká 29,5 m. Součástí věže je výklenek tzv. oltářní mensa. Konat se tu mohou i svatby. A pokud si na Blaník opravdu vyšlápnete, čeká vás nádherný výhled z této rozhledny.

Rytíři co přijdou Čechům na pomoc

Pokud někdo z vás nezná pověst o blanických rytířích, měl by se s námi vypravit přímo na Velký Blaník a zjistí, co je na ní pravdy. Pátrat zde můžete po blanickém pokladu, přesvědčit se, zda skála, z níž rytíři vyjedou, nepraská, nebo zda se Býkovický rybník nebarví do červena…

Žádná starodávná pověst to ale není. Její nejstarší podoba vznikla zřejmě až na konci středověku. Lokální legenda se přerodila v českou národní pověst teprve v průběhu 19. století. Ale věřte, že výšlap na Blaník rozhodně stojí za to. My jsme to vyzkoušeli na vlastní kůži a přemýšleli, kdy bude českému národu nejhůř, aby mu právě přišli na pomoc blaničtí rytíři.

Nejstarší varianta blanické pověsti

Pověst pravděpodobně vznikla v druhé polovině 15. století. Zaznamenal ji Mikuláš Vlásenický,  samozvaný prorok a vůdce náboženské sekty, která na Benešovsku působila  do období třicetileté války. Vlásenický hovoří o tom, že pokud se lidstvo nepolepší, vtrhnou do Čech ze čtyř světových stran nepřátelská vojska, aby kvůli příjímání Kristovy krve zahubila český národ. K rozhodující bitvě nakonec dojde právě pod Blaníkem. Po velkém krveprolití z „prostředku hory blanické“ vyjde i vyjede vojsko, které nepřátelské bojovníky pobije nebo vyžene ze země. Nastane řež taková, že se Býkovický rybník pod horou zbarví do krvava.

V následujících stoletích se blanická pověst stává součástí Proroctví slepého mládence a Proroctví Sibylina. Zajímavým dokladem podoby blanické pověsti je protokol sepsaný roku 1734 rektorem benešovské piaristické koleje Šebestiánem z Častolovic s farářem Janem Antonínem Kraslem z Pravonína. Jsou v něm popsány halucinace, které měl pravonínský farář od května 1732 do dubna 1733, kdy slýchal v okolí Blaníku troubení, bubnování a vojenský hluk.

Za pověstí stojí Jirásek

Teprve na samém konci 18. století byla blanická pověst rozšířena o další podrobnosti, dosud anonymní blanické vojsko získalo své jmenovité vůdce. Poprvé se tak stalo v roce 1798, kdy Josef Schiffner ve svém německy psaném spisku věnovaném pověsti uvedl na scénu nehistorického Zdeňka Zásmuckého, který vstoupí do hory, v níž spí vojsko pod velením Meinharda.

O rok později vydal český překlad Schiffnerova zpracování pověsti Václav Matěj Kramerius. V 19. století se objevují v různých podobách pověsti další postavy, ať už nehistorické, jako Isidor či Stojmír, nebo historické, jako Oldřich Sezima z Rožmberka. V rámci vzedmutí českého nacionálního cítění 19. století bylo blanické vojsko často spojováno s husitskými tradicemi.

Blanickou pověst v podobě jak ji známe dnes, v níž blanické vojsko pod velením svatého Václava vyjede z hory na pomoc ohrožené české zemi, uvedl do širokého povědomí spisovatel Alois Jirásek ve svých Starých pověstech českých, které vydal v roce 1894. Až se tak stane, budou vidět znamení – uschnou vrcholky stromů v blanickém lese, na temeni hory se zazelená suchý dub a pramen u skály se rozvodní a vyvalí se z koryta. V tuto chvíle se Blaník otevře a sv. Václav vyjede v plné zbroji na bílém koni.

Vchod do nitra hory

S blanickou pověstí je neodmyslitelně spjata tzv. Veřejová skála, kde se nalézá bájný vchod do nitra hory. Na skále jsou dodnes patrné zbytky opevnění a v její blízkosti byl roku 1888 nalezen meč z přelomu 14. a 15. století. Podle jedné z hypotéz zdejší opevnění sloužilo k ochraně dolů u Blaníku. Veřejovou skálu můžete spatřit nedaleko od cesty, na které stojíte, po dalších asi 400 metrech (je vyznačena směrovkou).

Vypráví se pověst o dívce, která u Blaníka kosila trávu. Přišel k ní rytíř a vybídl ji, aby s ním šla poklidit do hory. Dívka se nebála a šla. Když vešla do skály, uviděla klenuté síně a mohutné sloupy. U stěn a žlabů stáli nehnutě koně. Dívka začala uklízet a práce jí šla od ruky. Poté odešla stejně jako přišla a když došla domů, ptali se jí, kde byla tak dlouho. Odpověděla, že přišla stejně jako jindy. Divila se, když jí řekli, že uplynul rok, co byla pryč. Pověděla jim, kde se ocitla a bylo jim jasné, proč jí ta doba tak utekla. V hoře totiž jeden den trvá celý rok. Do třetího dne však byla dívka nebožkou.

Tak jako si neznámý rytíř pozval dívku na úklid, pozval si i kováře z Louňovic pod Blaníkem. Kovář okoval všechny koně a chystal se domů. Jak výslužku dostal plný pytel smetí. Pytel měl rozbalit až doma, ale nedočkavý kováč ho rozbalil už u skály a když viděl pouze smetí vysypal ho a chvátal domů. Doma zjistil, že rodina ho už rok oplakává, nikdo nevěděl, co se s ním stalo. Všem vyprávěl, co se mu přihodilo. Poté se podíval do pytle a našel tam tři zlaťáky, ihned běžel zpět, ale zbytečně, našel pouze smetí.

zdroj: Staré pověsti České, www.blanik.net, edu.ceskatelevize.cz, www.inadhled.cz, www.cesky-jazyk.cz,

Líbí se vám článek? Sdílejte jej ve svém profilu.

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Share on whatsapp

Související

Napsat komentář