Velmi příjemně strávený den slibuje výlet, při kterém si užijete nádherné výhledy, hezky se projdete, trošku se poučíte a dáte si i něco moc dobrého. Není nač čekat, vyrážíme!
Čertovy hlavy už na svém místě hledí do údolí více jak 176 let. Přibližně 9 m vysoké skalní reliéfy dvou obřích (čertovských) hlav vytesal do pískovcových bloků nad obcí Želízy v okrese Mělník sochař Václav Levý v letech 1841–1846. Zajímavostí je, že tento jeden z našich nejvýznamnějších sochařů 19. století býval původně kuchařem na nedalekém liběchovského zámku. Sem si také můžete zajet, zámek je sice dlouhodobě nepřístupný, ale za prohlídku stojí i park, který ho obklopuje.
Životní dílo
My ale teď míříme na výlet za čerty. Auto můžete nechat přímo v obci na hlídaném parkovišti. K cestičce, která vás dovede až přímo ke skalním reliéfům, je to odtud jen kousek. Stačí se dívat po modré turistické značce. Stezka je prudká (chce to dobré boty), ale poměrně krátká, na kopci budete za chvilku. Za hezkého počasí je odtud nádherný výhled. Čertovy hlavy jsou na světě druhými největšími vytesanými tvářemi ve volné přírodě, takže se jedná o opravdový unikát. Větší jsou jen portréty čtyř amerických prezidentů na Mount Rushmore v Jižní Dakotě. Pro Václava Levého se staly šklebící se obličeje čertů životním dílem, i když je začal tvořit už jako dvacetiletý.
Ač byl samouk, sochařství měl evidentně v krvi, protože později uspěl jako umělec i v Římě nebo v Mnichově a po návratu domů dokonce učil jednoho z našich nejvýznačnějších umělců té doby, Josefa Václava Myslbeka. Z jeho dalšími pracemi se lze setkat například v kostele sv. Karla Boromejského Na Malé Straně či v chrámu sv. Víta v Praze.
Čertovy hlavy tu prý kdysi děsily pocestné, později ale zarostly borovicovým lesem, takže se o nich až tolik nevědělo. Až před několika lety lesníci stromy kvůli jejich špatnému stavu kolem soch vykáceli, takže obří hlavy jsou nyní mnohem lépe vidět. A podle památkářů jim přímé slunce svědčí víc než vlhký stín, kvůli kterému na pískovci rostly mechy.
Hurá na další výlet. Nebo na oběd?
Až se do sytosti pokocháte ojedinělým uměleckým dílem i okolní krajinou, můžete ještě vyrazit k umělé jeskyni Klácelka, ležící na levém břehu Liběchovky, asi 2 km severně od obce Liběchov. Sochař Václav Levý tady roku 1845 vytesal sochy zvířat z bajky F. M. Klácela, husitské hrdiny a trpaslíky. Pokud vám ale už vyhládlo, doporučujeme zajet si na oběd do nedalekého Mělníka. Dominantou města je samozřejmě zámek, ale vynechat nesmíte ani výhled na soutok Vltavy a Labe či procházku po rozlehlém náměstí.
Mělnický zámek je celoročně přístupný a prohlídky probíhají vždy v každou celou hodinu. Za návštěvu stojí i prohlídka zdejších vinných sklepů, kterou si můžete zpestřit ochutnávkou zdejších vín. Na nádvoří zámku najdete také vyhlášenou cukrárnu, ale pokud máte hlad, zajděte si nejdříve na oběd. Máte-li rádi dobré pivo a burgery, zkuste přímo na náměstí Němého Medvěda, posezení je tam opravdu příjemné.
Po dobrém jídle si ještě nenechte ujít návštěvu jednoho z nejstarších kostelů v Čechách. Kostel svatého Petra a Pavla stojí hned vedle zámku. Zdejší farnost má status proboštství jako připomínku na kolegiátní kapitulu, která zde existovala od počátku 11. století až do roku 1421. Trojlodní gotické stavbě vévodí 60 metrů vysoká čtvercová věž s barokním zakončením, která tvoří dominantu města a tyčí se přímo nad soutokem našich nejvýznamnějších řek. Pod kněžištěm chrámu se nachází krypta s kostnicí. Vznik kostnice souvisí se hřbitovem, který kostel kdysi obklopoval. Kosti jsou zde ukládány už od 30. let 16. století. Leží tu ostatky asi 15 tisíc lidí. Do dnešní podoby kostnici po odborném zkoumání upravil univerzitní profesor Jindřich Matiegka, zakladatel československé antropologie. Kosti a lebky jsou srovnány do obrazů kotvy, kříže a srdce – symbolů naděje, víry a lásky.
Zdroj: www.kudyznudy.cz, www.reflex.cz, www.muzeum-melnik.cz, www.lobkowicz-melnik.cz, ticmelnik.cz
