Jaroslav Spurný: Většina věcí, které nás dodnes ovlivňují, má kořeny v 90. letech

Foto: Kosmas

Investigativní novinář oceněný za odpor proti komunismu například cenou Karla Havlíčka Borovského a Ferdinanda Peroutky. To je Jaroslav Spurný, autor knih Česká kocovinači Jací jsme dnes. Poslední jeho příběh s názvem Nepohodlný policajt odhaluje skutečný příběh kriminalisty Zdeňka Macháčka, kterého boj s mafií dostal až do vězení.

Kniha o mladém Zdeňkovi Macháčkovi, který nastoupil k policii na začátku 90. let se Jaroslavu Spurnému psala téměř sama, protože celou kauzu sledoval léta jako novinář. A také o ní psal. Na pozadí rozpadajícího se Československa popsal život detektiva, který mapoval drogovou scénu. A spolu s FBI, Scotland Yardem či Mossadem bojoval proti ruským mafiánům – což ho dostalo až za mříže. Jak mafie v divokých devadesátkách ohrožovala spravedlnost v Česku? Co zažívá policajt ve vězení? A proč se o Macháčka zajímal i Netflix? To je jen několik otázek, na které Jaroslav Spurný hledal odpovědi. A my jsme ho vyzpovídali také.

Jaký je Zdeněk Macháček vypravěč?
Vzhledem k tomu, že paní, která přepisovala, co jsme se Zdeňkem napovídali do diktafonu, se vždy napjatě těšila, až jí pošleme další pokračování, tak jistě výborný. Při některých částech jeho vyprávění o mafiích, jeho službě v uniformě na ulici nebo pobytu v cele, jsem ho nepřerušoval. I já jsem byl napjatý, co přijde dál. Přesto, že jsem jeho příběh zažíval v devadesátkách vlastně online a hodně věcí jsem znal. Spousta detailů jeho vyprávění má obrovskou dokumentační hodnotu a zároveň přináší vzrušení z tehdejšího „dobrodružství“.

Jak dlouho příprava knihy trvala?
Natáčení, přepisování a hlavně zpracovávání trvalo celkem osm měsíců. Jedna věc je Zdeňkův výborně popsaný strhující příběh, druhou bylo pilování do písemné podoby. Mluvené a psané se od sebe hodně liší, bylo zapotřebí dát knize strukturu i pro oči.

Nejdřív jste si jen povídali a pak to celé ladili?
Jak už jsem říkal, se Zdeňkem se znám od devadesátek a už tehdy jsem dokumentoval jeho práci. O jeho neuvěřitelném příběhu jsem psal v posledních deseti letech několik článků do Respektu. Bylo jasné, že je to málo, protože byl šéfem útvaru, který v podstatě svým pátráním dokázal předjímat ruský vliv v Česku.

Někdy v roce 2019 jsme se začali domlouvat, že bychom udělali knihu, v níž s ním povedu rozhovor. A tak jsme začali. Jenže byly tam dlouhé a výborné pasáže, které nemělo smysl rozbíjet otázkami. Ale protože jsme si ten příběh pamatovali oba, při natáčení bylo i hodně chvil, kdy se rozhovor měnil v debatu nás dvou, kdy jsme si upřesňovali, jak to bylo. Já se tam snažil dostat kontext s tehdejší politickou a společenskou situací a ty vzrušené debaty nebylo možné převést do formy otázka odpověď. Tak jsme se nakonec dohodli, že to bude jeho monolog, který je z pozadí navigován mou představou dokončené knihy. A jsem přesvědčen, že to byl výborný nápad.

Teď jsem tu knihu četl znovu – čtyři měsíce poté, co jsem ji odevzdal. A začetl jsem se do ní a nepřestal… To není ješitnost, strašně nerad po sobě cokoli čtu, ale tohle mě potěšilo.  

Některé informace jsou citlivé. Bylo pro vás těžké něco nenapsat, protože se k informaci váže mlčenlivost? Pro novináře to musí být obtížné rozhodnutí…
Pokud jde o utajené skutečnosti, do knihy jsme nepustili nic, co by mohlo Zdeňka jakkoli ohrozit ve smyslu prozrazení tajné informace – to je trestné. Pokud je tam něco z oblasti „tajné“, je to v článcích, které v knize dokreslují dobové souvislosti a většinu z nich jsem napsal v minulosti do Respektu. Jako novinář v tom mám větší ochranu zákona. Na druhou stranu byl Zdeněk rozhodnutý prozradit, co prozradit šlo, nemyslím si, že v tom popsaném příběhu a mých poznámkách nebo doplňujících pasážích chybí něco podstatného. Naopak, jsou tam i informace, které spatřily světlo veřejného světa až v knize.

Pro koho je určena? Proč by si ji lidé měli přečíst?
Měl by si ji přečíst každý, koho zajímá proč Česká republika vypadá dnes tak, jak vypadá. Spoustu věcí, které se nám dnes nelíbí, nebo naopak líbí, má kořeny hlavně v devadesátých letech. Měl by si ji přečíst každý, koho zajímá, jak vypadá skutečná práce detektiva, který bojuje proti mafiím a organizovanému zločinu, ať už násilnému nebo bílých límečků či politiků. Z té knihy se nedozví jen to, co dělali detektivové v devadesátkách a jací byli tehdy zločinci. Dozví se i o tom, jak pracují dnes a jakým zločincům dnes čelíme. V tom se zas tak moc nezměnilo.



Co plánujete s knihou dál?
Zkrácenou verzi knihy bude vysílat ve formě rádio knihy Český rozhlas. O knize jsem natočil čerstvě podcast na webové stránky Respektu, rozhovor se chystá natočit i knihovna Václava Havla. Mám pár pozvání, nejbližší debata byla 9. 6. ve Vrchotových Janovicích v rámci Nádherného festivalu, což se moc vydařilo. Dále mám pozvání do Brna, Zlína, ale ještě dojednáváme termín, debatu budu mít v létě v Broumově a snad přijdou další pozvánky.

Plánujete se Zdeňkem další spolupráci?
Zatím ne, i když spolu často bavíme o souvislostech doby, v níž byl policistou proti mafiím.

zdroj: Albatrosmedia.cz

Líbí se vám článek? Sdílejte jej ve svém profilu.

Související