Zamilovanost je krásná, ovšem netrvá věčně. Jakmile z ní procitneme, vidíme partnera jasněji. Pro život si častěji vybíráme svůj opak, aby partner vyvážil naše slabiny. Jenže pak může v partnerství přijít vztahová bouře. Psycholožka Šárka Miková vysvětluje, v čem tkví problém a jak je možné ho řešit.
Pro dlouhodobé partnerství hledáme člověka, který s námi vytvoří funkční celek. „Mnozí z nás navíc vnímají jinakost partnera jako inspiraci pro svůj vlastní rozvoj. A aby toho nebylo málo, ve stavu zamilovanosti nevidíme věci jasně, případně si je interpretujeme pozitivněji, než jak je uvidíme, až z prvotního zamilovaného opojení vystřízlivíme,“ vysvětluje Šárka Miková, psycholožka a autorka knihy Milovat nestačí, která se věnuje Teorii typů a problematice zdravé sebehodnoty.
Co si v partnerství přeje náš mozek
Za zcela zásadní pro harmonický vztah psycholožka považuje znát vrozené potřeby nás samých i partnera. Pokud je rozklíčujeme, pochopíme sebe i druhého a budeme vědět, jaká forma komunikace je vzhledem k partnerovi optimální a přinese ovoce. Šárka Miková za řadu let vypracovala Teorii typů, která nám pomůže k efektivnější komunikaci.
„Narodili jsme se s vrozenou dispozicí vyvíjet se směrem k určitému typu osobnosti. Různě vnímáme svět, různě hodnotíme situace i lidi, různě se rozhodujeme. Ne proto, že nás to takhle někdo naučil, ale proto, že náš mozek k tomu tíhne,“ popisuje psycholožka. Ta pracuje s 16 typy osobnosti, které ovšem zjednodušeně můžeme rozdělit do 4 skupin právě podle vrozených potřeb. Pozor, nejedná se o vlastnosti, ale o podmínky našeho spokojeného života a zdroj naší vnitřní motivace.
Jaké jsou?
SJ typy: stabilita, předvídatelnost, spolehlivost
SP typy: teď a tady, svoboda, okamžitý dopad
NT typy: rozumět a prověřovat, kompetentnost, zdokonalování
NF typy: hlubší smysl, jedinečnost, harmonie
Když se z obdivu stane „alergie“
Určitě vám přijde povědomá minimálně jedna z následujících situací. Kdo žije tzv. s hlavou v oblacích, rád rozvíjí s kolegy v práci nové možnosti a vize, ale pro partnerský život si najde někoho, kdo ho trochu uzemní. Jenže partnerův důraz na osvědčené praktické postupy bude tento typ „s hlavou v oblacích“ později vnímat jako nedostatek nadhledu a neochotu věci měnit. Jiným příkladem je člověk, který je racionální a logický. Tomu může imponovat schopnost partnera vcítit se do druhých, jenže později ho hluboké prožívání emocí bude spíše iritovat.
Zamilovanost je krásná, ovšem netrvá věčně. Jakmile z ní procitneme, vidíme partnera jasněji. Pro život si častěji vybíráme svůj opak, aby partner vyvážil naše slabiny.
Za problémy v partnerství může i narušená sebehodnota
Pokud žijete s jiným typem osobnosti, než jste vy sami, není to úplně jednoduché, ale naštěstí ani neřešitelné. Díky vědomí, že partner vidí svět jinou optikou, si uvědomíte, že vám plno věcí nedělá naschvál. Komplikace může nastat především v případě, že oba nebo jeden z vás má narušenou sebehodnotu. Přesto existuje cesta ke spokojenému partnerství.
„Nemáme-li rádi sami sebe, nemůžeme mít zdravý partnerský vztah. Narušená sebehodnota vzniká už v útlém dětství, cítí-li se dítě rodiči nepochopené. Mnoho rodičů ve jménu lásky dítě nutí „být někým jiným“, než k čemu přirozeně tíhne. Introvertní dítě nutí, aby se co nejdřív otrkalo. Akčnímu dítěti vyčítají, že je nezodpovědné, hloubavému zase neochotu plnit požadavky bez logického vysvětlení.“
Dítě se ale bez rodičů neobejde a musí se přizpůsobit, což se stává často na úkor svých vrozených potřeb. Tím si vytvoří tzv. obranné strategie, kterými se pak v dospělosti snaží předejít nebo bránit útokům na jeho osobnost.
Jak se projevuje narušená sebehodnota ve vztazích?
„Člověk, jež se vehementně stará o druhé a potlačuje přitom své potřeby, může partnera zatěžovat výčitkami, když za jeho péči není dost vděčný. I žárlivost může být projevem narušené sebehodnoty – pro druhého si připadáme málo atraktivní a bojíme se, že přijdeme o jeho přízeň. Partnerské soužití může také velmi narušovat, když má člověk kvůli narušené sebehodnotě problém říct, co by potřeboval. Neřekne, co chce, ale je naštvaný, když mu druzí nevyjdou vstříc.“
Narušená sebehodnota se může projevovat i přehnaným sebevědomím, čímž člověk zakrývá velké pochybnosti o sobě. To může vést ke znevažování či utiskování partnera, jeho zastrašování, vydírání i fyzickým útokům, což jsou typické znaky domácího násilí. Agresor přitom nemusí být psychopat a oběť neurotická chudinka. Často jsou to „jenom“ lidé s narušenou sebehodnotou.
Uzdravte svou sebehodnotu i partnerský vztah
Milovat nestačí. Také partner, kterého milujeme, si může připadat nepochopený či dokonce manipulovaný. Přes veškerou snahu o respektující komunikaci můžeme narážet v každodenních situacích i dlouhodobějších plánech. To vše jen proto, že nejsme schopni vidět svět očima druhého. A mnohdy nám vztah komplikuje i narušená sebehodnota.
zdroj: teorietypu
