Vztah s rodiči nás ovlivní na celý život

foto: Unsplash

Rodičovství je jednou z nejkrásnějších, ale zároveň nejnáročnějších životních úloh a při hledání vztahu ke svým dětem často vycházíme z toho, jak jsme to měli doma my. Jak neopakovat chyby svých rodičů a mít se svými dětmi opravdu láskyplný vztah?

Když byla máma naštvaná, mlčela. Podle toho jsem vždycky poznala, že je zle. Drtilo mě, že mi nikdy neřekla, co se děje. A ve mě rostl pocit viny, jenže jsem nikdy pořádně nevěděla za co. Nedávno jsem se přistihla, že dělám to samé svému synovi. Je mu pět, měli jsme oba špatný den a já se na něj vážně naštvala. Od rána nebyl ve své kůži, odmlouval, nechtěl jíst… Tak jsem se zamkla do hradby mlčení. Když za mnou asi po hodině přišel, objal mě a řekl, že mě má rád, došlo mi to. Jsem jako moje máma. Ale nechci být. Dá se to vůbec změnit?

Láska hory přenáší i v rodině

Každý problém se dá zvládnout, a i ten nejmenší není dobré přehlížet. Důležité je vše v klidu ventilovat a snažit se hledat řešení. Dítě velmi silně vnímá, jak prožíváme emoce, jakým způsobem se je snažíme zvládnout, jak reagujeme. A zcela podvědomě naše chování přebírá. Nebo je spíše do sebe nasává jako houba vodu. Změnit svou povahu je takřka nemožné. Některé chování sice můžeme trochu zmírnit či vědomě utlumit, ale od základu se nepředěláme. Co ovšem udělat můžeme, je snažit se vždy a za všech okolností dát svému dítěti najevo lásku, podporu a porozumění.

Čím více lásky svému dítěti projevujeme, tím více posilujeme vztah mezi námi. Více péče, zájmu a pozornosti odsune případné konflikty v dětství i později v pubertálním věku na zadní kolej. I proto bychom měli hledat a objevovat situace, ve kterých je nám s našimi blízkými dobře. Chvíle, kdy se jako rodina skvěle bavíme a cítíme pocit sounáležitosti.

Dřív nebo později se i tak může stát, že si s našimi dětmi přestaneme rozumět. Podle psychologů je v takové chvíli dobré si přiznat, že se něco pokazilo a naše dítě není takové, za jaké jsme ho měli. Nebo že jsme i my něco zanedbali. Je však dobré se na problémy s dětmi podívat trochu s nadhledem. Děti je totiž většinou nedělají naschvál. Mnohem častěji jde pouze o běžnou reakci na to, že neumějí konkrétní situaci lépe vyhodnotit. 

Rodič jako vize budoucího partnerského života

Je důležité si také uvědomit, že dítě vnímá své rodiče jako prototyp vztahu. To, co doma vidí, slyší a vnímá, považuje za standard a stává se základem jeho budoucího partnerské vztahu. Byl váš život s rodiči bouřlivý, stereotypní, radostný, agresivní? To je pak váš vnitřní model, který naprosto nevědomě kopírujete při tvoření vlastních vztahů. Není bez zajímavosti, že většina těch, jejichž manželství skončí rozvodem, pochází z rozvedených vztahů. Jednoduše přejali fakt, že když něco nefunguje, není nezbytné bojovat o záchranu a vztah raději ukončit. Stát se ovšem může i pravý opak, například, pokud se vaše rodiče hádali, můžete mít tendenci hledat klidného partnera. Ale podle zkušenosti psychologů je tento jev spíše vzácnější.

Partnerský vztah rodičů je páteří rodinného prostředí. Během zhruba prvních tří let života nemají děti ještě plně funkční centra paměti odpovědná za vnímání času nebo za schopnost analyzovat události. Cokoliv se během raného věku přihodí, přechází do tzv. implicitní paměti, která vzpomínky a zkušenosti do naší vnitřní reality ukládá nevědomě v podobě smyslových a instinktivních prožitků. Pokud miminko nebo batole prožívá něco příliš stresujícího nebo traumatizujícího, nemá možnost to racionálně zpracovat.

Takové zaplavující „zápisy do paměti“ později žijí vlastním životem, nejčastěji v podobě nějaké neurózy a dalších duševních znevýhodnění. Souvisí to s tzv. attachmentem, s naší primární přežívací strategií. Ač hraje v počátcích života klíčovou roli pro dítě vztah s matkou (zhruba do roka věku dítěte i vzhledem ke kojení hovoříme o dyádě matka – dítě), vliv partnerského vztahu rodičů je rovněž nesmírně silný. Jednak bezprostředně ovlivňuje, jak se cítí sama matka a nakolik nerušeně se může svému mateřství věnovat. Zároveň se na dítě přenášejí vzorce vztahovosti párové,“ říká PhDr. Eva Labusová, psychoterapeutka, poradkyně pro oblast rodičovství a vztahů. 

Zdroj: hedepy.cz, partnerska cesta.cz, psychologytoday.com



Líbí se vám článek? Sdílejte jej ve svém profilu.

Související